Re: Měly jste po návratu do práce pomoc okolí /např. prarodičů/ nebo jste na to byly především samy?

Přestali jsme "pytlíkovat"...(při čtyřech dětech si to už nelze dovolit - teda alespoň k tomu jsem dospěla já), začali život skládat podle toho na co ještě stačíme a na "co už ne" nebo "co ještě ne". Věnovali jsme se tomu, co stačíme v pohodě zorganizovat vlastními silami a když to běželo tímto stylem zjišťovali jsme krok za krokem, že máme kapacitu ještě na tohle a na tohle. Pak se najednou vlezlo i to "co ještě ne" a momentálně i to "co už ne".
Já jsem občas "padala na ústa" i na MD, takže jsem stihla dělat změny už tehdy.
Babičky nám nepomáhají, jednak nemají čas, protože mají svoje zájmy a taky bydlí daleko.
Jsem toho názoru, že děti jsou to naše, tudíž se o ně i my postaráme tak, aby z toho obě strany vyšly ve větší procentuální spokojenosti. Starší děti nám s malými taky nepomáhají, tento model jsme nezaváděli, protože jsme oba z rodin, kdy se to silně preferovalo a bylo to spíš kontraproduktivní. Žijeme model dobrovolné spolupráce, který se nám osvědčil a přináší to víc klidu i v dobách emocionálních třenic. Co vidím jako velkou výhodu je, že jsme oba na "volné noze", tudíž se nám vše lépe organizuje. A při tak velké rodině se ten chaos občas zorganizovat musí...