Re: Měly jste po návratu do práce pomoc okolí /např. prarodičů/ nebo jste na to byly především samy?

Viz. výše...zkoušela, ale bojím se být ostřejší... já jsem jak papiňák...když bouchnu, je to fakt síla, takže se snažím krotit. Nicméně tyto argumenty v klidu již také proběhly. Odpovědí zpočátku většinou bylo to, že máme také tatínka...jistě, máme, jenže je OSVČ. A třeba konkrétně mému tátovi fakt neumím vysvětlit, že to opravdu nemůže zalomit v práci v půl třetí jako on a jít domů, což on tak má celý život, že holt zákazník je zákazník a když jsou zakázky, je třeba dělat. Je fakt, že doma jsme o možnosti regulovat pracovní dobu taky mluvili, vím, že tam chlap rezervy má, ale...to je na jiné téma. Zkoušela jsem argumentovat i tak - co kdyby se chlapovi něco stalo, kdo bude živit rodinu... odpovědí bylo - tak půjdeš do práce ty. Ale kam? Po letech doma, všechno zapomenu, už jsem defacto zapomněla nyní leccos...kam mě asi tak vezmou a za jaké peníze - v kontextu doby takové, jaká je. Navíc otcovi fakt nevysvětlím, že práci v kanclu od šesti ráno fakt neseženu. Na to argumentuje tím, že mám jít teda do výroby, že je stejně přeúředníkováno:(Pak na mě zkusí pohádku o druhém dítěti, hlavně mamka. No to je na dlouho, občas mám pocit, že storky o Homolkových jsou slabé, velmi slabé odvárky ...