Milado,
no právě, že je to o tom, že už neneseme odpovědnost ani za své děti, ani za svá rozhodnutí. Pro mnohé to právě odkladem končí.
Problém se zhoršil zavedením devítky, protože ten rok mezi patnáctým a šestnáctým je podobně zlomový jako ten mezi šestým a sedmým.
Prostě v určitých třídách se najednou ty nůžky mezi nejmladšími a nejstaršímo rozevírají víc. V první třídě je strašně znát ten rozdíl dvou let (skoro), ve třetí až šesté skoro vůbec, v sedmičce se zvýrazňují rozdíly mezi holkama a klukama (tam mají odkladoví kluci jednoznačnou výhodu v těch sociálních a vztahových záležitostech), osmička byla právě ideální, že se to srovnalo a všichni víceméně hledali cestu, kam dál....v šestnácti už má ale člověk dost jasno a místo, aby si ten život už budoval, tak kouká, jak si s ním ti mladší moc nevědí rady.
Učila jsem několik šestnáctiletých a u všech to bylo totéž....přitom většina byla celkem klidná, jako žádní průšviháři, ale bylo z nich cítit takové rozčarování, spíš rezignace na stav, než nějaká aktivita....ta základní škola už jim nic nedávala....
Nějak nevím, co by s tím mohla dělat třeba ta škola, kromě těch volitelných předmětů, kde se fakt už můžou lehce profilovat. Ale udělat jiný školní řád pro ty do patnácti a pro ty nad patnáct? Z toho,že se s nimi nadále jedná jako s malými, právě pramení to znechucení, rozčarování. Střední škola na ně přeci jen klade jiné nároky i v té samostatnosti, schopnosti předat informaci, dostavit se na sraz tam a tam, vyřídit to nebo ono....
Ten rozdíl v jednání zase třeba spousta šesťáků (primánů) pociťue negativně při příchod na gympl. Chvíli jim trvá, než si uvědomí, že za ručičku už je nikdo moc vodit nebude a ten skok mezi prvním stupněm a gymplem bez toho přechodového druhého stupně je dost znatelný....
Proto, že si s tímhle problémem nevím rady, tak je pro mě právě přijatelnější myšlenka, aby děti nastupovaly do školy v určitém věku bez rozdílu a měly pět let na srovnání se.....takže žádné známky, žádné nervy z toho, že po první třídě nepíšou psace a nečtou plynule...každý svým tempem a to na co má....ale to si zase neumí představit spousta jiných....
Podle mě prostě není nějaké pro všechny přijatelné řešení....
Ke zpřísnění dávání odkladů už došlo, podle mě je to dobře, že kromě dětské to musí posoudit i někdo jiný, v tom období, kdy tohle nebylo nutné bylo opravdu procento těch, kteří dali odklad jen z pohodlnosti nebo prostě "jen tak", o dost vyšší.
Rozhodně si nemyslím, že by se někdo měl kvůl tomu, že dal dítěti odklad, ať už z jakéhokoliv důvodu, stydět....spíš si říkám, že spousta lidí to nedomyslí, co to s sebou přináší do budoucna a že to opravdu není záležitost jen první třídy. Většině těch dětí to v té první třídě opravdu usnadnilo start, ale kolika z nich to znesnadnilo ten přechod do dospělosti, to se nikde nepíše, to zatím nikdo moc nezkoumá....
Tys to měla v hlavě srovnané, pracovala jsi s tím a výsledek je takový, jaký je...nikoho jiného s dítětem s OSD ale s tímto přístupem neznám
.
Jen k RVP....RVP si nevytváří škola, ten je daný, z něho vychází jednotlivé ŠVP. Bohužel žádný z dokumentů neřeší nerozvnoměrnost vývoje v určitých obdobích, jde jen o podklady k tomu, co by mělo dítě po absolvování jednotlivých stupňů vzdělávání zvládat v různých oblastech. V některých záležitostech se respektuje, že není nutné mít to nebo ono zvládnuto hned, lze to vyučvat během jednoho roku nebo třeba během dvou, třech let, něco se prolíná celou devítiletou docházkou....rozhodující je, že na konci základky to mají za sebou všichni....to je celé....co s dětmi, které jsou psychicky už jinde, ale ještě namají splněno ve věcech znalostních a dovednostních, se nikde nepíše....s tím se musí poprat každý sám....