Re: Hranice mezi právem na svůj životní styl a sobectvím

souhlasím s Lízou, že každý pacient má právo odmítnout léčbu. ALE - musí pak nést ty následky (bolest, omezení schopností, pohyblivosti atd., často docela kruté), a to včetně toho, že si nebude moci nárokovat nezištnou pomoc svých bližních. Ta přijít může, ale nemusí, nicméně spíš asi bude takový člověk odkázaný na nějaké zdravotnické zařízení. Tj. když s ním nikdo blízký nezvládne manipulovat a nemocný nemá na to aby si zaplatil ošetřovatele u sebe doma, myslím že není možné aby trval na "důstojném umírání doma", když ty podmínky k tomu prostě neexistují.

Ovšem znám i příběhy, kdy lidé nemocní se léčit chtěli velmi, všemi dostupnými způsoby, na což měli taky právo, ale tu pečující rodinu to vyčerpávalo úplně stejně, možná ještě víc právě proto, že ten stav nemocného byl sice hrozný, avšak udržitelný, takže pacienta opečovávali dlouhé roky, s pocitem že ho nemohou nechat na holičkách (rozuměj v péči zařízení), když se ten nemocný tak snaží... těžká situace pro všechny, pečující se kvůli vyčerpání dostávají sami do okruhu těch, co by péči potřebovali....