Prvňák údajně neví, proč je ve škole

Náš syn nastoupil do 1. třídy čerstvě šestiletý (červen) s tím, že jsme tušili, že bude mít trochu problémy s koncentrací a grafomotorikou. Ta se během toho zhruba půlroku zásadně zlepšila, nicméně má stále velké problémy s koncentrací, p. uč. si neustále stěžuje na jeho nepozornost (která přirozeně ovlivňuje také jeho výsledky) a nyní se přidalo také zlobení s dalšími dvěma živějšími spolužáky. Naopak, má-li se účastnit společné práce třídy, je dle uč. apatický, nezapojuje se, nehlásí se, odpovídá "nevím", i když ví. Přitom jeho chování se údajně změnilo - do vánoc "šaškoval", uč. vytáčel např. tím, že měl u tabule neustále ruce v kapsách, ale patrně ještě jevil jakýstakýs zájem o vyučování. Já přitom doma žádnou změnu v jeho chování nesleduji, ale rozhodně ho nepovažuji za zlobivce, je spíš hodný, spolupracující, někdy veselý, někdy klidný, tak akorát. A nyní k dotazu: Co měsíc jsem "na koberečku" u paní učitelky, která si stěžuje na jeho práci/chování ve škole, syn nosí poznámky ve smyslu: tisíckrát jsme se vysvětlili, stejně neudělal/udělal jinak. Dle uč. mu prostě nedochází, proč je ve škole.... (nojo? proč vlastně). Nicméně nechápu, jak to mohu já (zvenčí) ovlivnit. Jsem schopna mu pomoci s domácí přípravou, občas mu promluvím do duše, aby sakra dával v té škole pozor, nehrál si, nezlobil, atd., ale dál nevím. Je mi líto, že je počátek jeho vzdělávání poznamenán takovými neuspěchy (i když on to tak asi nevnímá). Zároveň nevím, jestli to prostě nepřeháním (nojo, provorozený) a jestli bych nad tím neměla mávnout rukou a věřit, že prostě dozraje, pochopí, začne dávat pozor, atd...