Re: Jak vycházet s přítelovo puberťákem!

O to nejde, třeba bychom to nějak dohromady dali, ale iniciativa by měla vycházet od něho. Jenže on je dost frajírek, co sežral Šalamounovy ponožky. To se mu mám vnucovat? Proč? Když otec a máma nemají zájem, tak já si nemůžu hrát na spasitele světa. Já měla zájem, než šel na učňák. On se rozhodoval mezi IT-oborem a kuchřem nebo řezníkem. Já mu na to řekla, že o IT obor je obrovský zájem a aby se dobře uplatnil, musí mít vysokou školu a výbornou angličtinu, podle mne se s učňákem, třeba je s maturitou nechytí (sama v IT dělám a u nás ve firmě nemáme ani maturanty, všichni VŠ a solidní znalosti angličtiny). Jeho matka ale řekla, že syn její kamarádky je vyučený tesař a dělá správce sítě a že má výborný plat. Tak si nakonec prosadili učňák. Hoch dělal maturitu na třikrát, a to ještě nebyla státní, dneska už by ji nesložil. K maturitě bylo jeho "mistrovským dílem" naprogramování kalkulačky, to dělají kluci na průmce v prváku. Dneska je příležitostným pomocným dělníkrm na stavbě, přes zimu je na pracáku. Seběvědomí mu ale nechybí, podle jeho řečí je lepší než stavbyvedoucí. Já mám dojem, že si dneska libuje v tom, že "on je chudinka, co se šel učit obor, který se líbil mámě". Ono mu nedocvaklo, že zaměstnavatel po něm bude chtít nějaké znalosti a práci a pod pojmem "zájem o PC" se nerozumí hrát celý den on-line hokej, Princ of Persia nebo Age of Empire, případně krafat na Facebooku. A když k tomu přidáš, že anglicky neumí ani žbleptnout, protože na učňáku žádný angličtinář nebyl, máš obrázek dokonalý. Já bych mu i pomohla, ale abych mu pomáhala já, když jemu se nechce a táta a máma nemají zájem? To máš pak fakt těžký.