Re: Kam se posunuje hranice normálu nejen v politice?

"Karel Schwarzenberg k 21.8.:

"Jak známo, agresi se tehdy postavili pouze stateční jedinci. Státní moc rezignovala. V důsledku toho po srpnu 1968 následovalo smutné a otupující období komunistické normalizace."

Kde bylo kníže v tu dobu ? Já jsem byl v ulicích a ty byly plné těch, kteří se agresi postavili. Tak v důsledku čeho následovala normalisace ? Míno snad, chce se mi věřit, tu resignaci státní moci. OK, možná i v tom důsledku. Nicméně ani L. Johnson nijak nepomohl a R. Nixon rok po okupaci vesele a družně rozprávěl s Leonidem Velikým, kterého si pozval. Státní moci ČSSR nezbývalo než to vzdát, tedy pokud to vůbec vzdala a nebylo to naplánované, protože komunsti jsou všeho schopni. Postavit se na odpor proti vojskům varšavské smlouvy by znamenalo nesčíslné ztráty na životech a stejný , ne-li horší výsledek.




Měli bychom si uvědomit – a je to poučení z dějin -ať už jde o Mnichov nebo invazi „spřátelených armád“ , že vždy stojí za to bojovat, nehrbit se před diktaturou a zlem. Složit ruce do klína a říci, že se nedá nic dělat….. to má za následek úpadek země a rozklad celé společnosti. Následky takové rezignace jsou patrné po generace.

Vzpomeňme v těchto dnech na ty, co padli, na ty, kteří tehdy řekli rozhodné ne a pokusme se jednat jako oni. "