Nesamostatný dospělý syn

Dobrý den všem, chtěla bych slyšet nebo spíše si přečíst nestranné názory. Mám bratra, kterému je 33 let, je rozvedený, má jedno dítě, které vídá sporadicky. Bratr bydlí sám, ale v domě který vlastní moji rodiče. Má matka mu vaří denně, jídlo si u nich buď vyzvedává nebo mu ho rodiče i nosí, na jídlo jim nepřispívá, rodiče jsou v důchodu, on chodí do práce a kromě platby alimentů a inkasa nemá žádné zvláštní závazky až na nesplacené půjčky, které si nasekal. Pokud mu dojdou peníze, tak si automaticky řekne mým rodičům. Dnes jsem to matce vytkla, řekla jsem jí, že z něj dělají do budoucna nesamostatnou osobnost, že mu tím neprospívají. výsledek: matka se na mě naštvala, jsem na ní drzá, hnusná, bratra nenávidím, závidím mu to jídlo, které mu dává, a tak dále. ona pro mě dělá co může, hlídá mi děti když pracuji a já jsem nevděčná a měla bych se k ní chovat jinak, ale mě to vážně vadí, nezávidím mu, to ani náhodou, spíš ho lituji, mě by bylo trapně v jeho věku. Snažila jsem se jí přimět k tomu, aby se zamyslela nad jeho "výchovou", zda mu tím prospívají nebo škodí, výsledek je ten, že jsem špatná já. my s partnerem bydlíme taky v jejich domě, ale máme bytovou jednotku přímo v domě, kde bydlí i oni a ano, hlídá mi děti, dnes mi ale řekla, že jí tím zneužívám a nemá čas na sebe, jasně, to byla reakce na moji výtku směrem k bratrovi. Mě celá ta situace vadí. Ale spíš mě zajímá, vytkli byste rodičům "výchovu" 33 letého bratra nebo byste radši v zájmu klidu "drželi hubu a krok "?! Nicméně já jsem sobec a bratr je chudák