Re: umění stárnout s noblesou?

Je to zábava, ale prostě extra se oblékat na něco, co mám za hoďku a půl nebo míň za sebou, to je pro mne opruz - a ano, JÁ bych se cítila trapně se takto oblékat na vyjížďku za humna - nepřijde mi to patřičné.
A co se týká té nejistoty rekreačních jezdců - to nebyla narážka na Val, ale obecně. Cyklistika se dostala do popředí zájmu a každý, kdo má do zadku díru, je velký cyklista. To mi nevadí. Ovšem opravdu mi vadí /neboť je to nebezpečné/, když tito cyklisté sednou po 20ti letech na kolo, který je pochopitelně lehčí než bývalá ukrajina, co si pamatují a vyjedou. Ano, jistě, zřejmě pro tyto lidi jsou cyklostezky, ale v současnosti jsou tyto cyklostezky právě z tohoto důvodu nebezpečné. Protože tito cyklisti nějak předpokládají, že když tam nejezdí auta, je to bezpečné a mohou se tam motat jak nudle v bandě. No nemohou. Když do toho namotáš pejskaře a ve finále malé děti /které jako jediné jsem ochotná v tomto tolerovat, něboť nemají potřebné zkušenosti a stále se učí/, tak jsme zhodnotili, že je lepší přejet 10 km po rušné silnici než 5 km po cyklotrase. Nevím, kde přesně jezdíš, ale třeba letos mi to přijde extra šílený a opravdu předjet podobnou skupinu "cyklistů" je pomalu nadlidský výkon. Jejich neschopnost se nějak srovnat na té silnici je neuvěřitelná. A navíc - což považuji opravdu za velký problém, je, že to jsou dost často jezdci od jednoho občerstvovacího zařízení do druhého. A neříkám, že jsou na šrot, ale rozjařený šedesátník po pěti pivech je teda nářez. Ke cti jim slouží to, že se snaží nejet po běžné silnici a mají aspoň přilby. A podobně rozjařená šedesátnice je teda katastrofa, protože můžeš jen čekat, kdy se rozhodne se poohlédnout dozadu a stočí se vč. řidítek. A když jsem se jedné ptala, proč si teda nepořídí zpětné zrcátko /které normálně funguje/, když už mají problém se stabilitou, tak mi uraženě dotyčná řekla - tsss, nejsem žádná babka na ukrajině, já jsem cyklistka a ti zpětná zrcátka nemají. A napružená jsem proto, že já teda předvídám, co by se mohlo, ale mladší syn bohužel ne a poté, co mi tato "cyklistka" syna málem při předjíždění hodila pod auto, protože ona se po něm ohlédla, tak když vidím, jací cyklisté se takhle oblékají, tak tihle na mne působí stejně jako klobouk v naleštěným autě - bacha a od něj pryč.
No a když jsme u Val, nemohu pochopitelně za ni mluvit, ale jsem přesvědčená, že pokud by jezdila s vhodným člověkem či skupinou, tak stovku ani nezaznamená. Nicméně třeba já měřák na kole nemám - k čemu. Já nepotřebuji trasu 100 km, já potřebuji cíle - takže - jedeme třeba okruh po rozhlednách, 3 jsou v základu a dál se uvidí, podle situace. Nebo po zříceninách, nebo po skalních útvarech nebo po soutěskách....... prostě něco. Kolik jsme najeli, pak řekne manžel, který si to sleduje - své tréninkové km, u něj nevidím ráda, když jezdí hodně sám, takže v podstatě si dává o volnu 50 km ve svém tempu v rámci udržování kondice.