Jentak, ale těžko můžeš říct, co bys dělala, kdyby ti bylo 5 let, takhle je to snadné říct, mně by se to takhle nelíbilo apod...ale dítě to vidí podle mě jinak a taky se neumí tak ovládat, zatímco ty jo... třeba můj 6 letý syn je odmalička dost rozumný, když ho čekala nějaká podobná věc, tak jsme o tom třeba týden dopředu mluvili, vysvětlovali, zvykal si na to, dokonce si z toho dělal i třeba legraci, že to nic není, že to bude hned, chápal přesně co se bude dít...ale - když došlo na věc, tak ještě v čekárně samá legrácka, zajímal se o všechno, těšil se, jestli dostane obrázek apod..., vešli jsme dovnitř, pořád ještě dobrý, ale ve chvíli, kdy opravdu došlo na věc, tak jsme ho stejně museli držet, u nás jsem ho většinou měla já na klině a držela jsem mu nohy a jednu ruku, druhou rukou jsem si ho okolo hrudníku přitulila k sobě, sestřička mu držela ruku nataženou a paní doktorka odebírala krev...ale žádné trauma z toho neměl, vzápětí byl nadšený z obrázku, lízátka nebo malé hračky, kterou dostal a bylo dobře
. Ovšem co tedy jemu pokaždé vadilo nejvíc, byla ta náplast, kterou mu to přelepili, odmalička hysterčí pokaždé, když je potřeba něco přelepit, poslední dobou už je to teda lepší, ale dřív nepomohly ani obrázkové náplasti...nic...a jakmile něco bylo zalepené, tak to muselo být zásadně schované pod dlouhým rukávem, nebo nohavicí, aby na to neviděl....stejně tak třeba hysterčil po vyndání nosní mandle, když se probral z narkózy a zjistil, že má na hřbetu ruky zavedenou tu kanylku....to byl absolutně největší problém z celé operace...no, naštěstí ho dobře znám a předpokládala jsem to, takže stačilo hodit přes ruku malý ručník nebo šátek a bylo dobře
.