já mám tři děti, které se bojí (nejstarší 12 let to už je lepší.. o dost, ale strach má pořád)
zato prostřední 7 let ADHD a PAS, to je masakr.. teď je po neštovicích a u doktorky doslova hysterčí.. odběry jsou hrůza.. přesto že má s bídou 17 kg, při strachu vyvine neskutečnou sílu...
držím ji vždy já.. posadím ji na klín, její nohy skřípnu mezi své a rukou ji jakoby obejmu přes ruce a hrudník - sestřička pomáhá a dr bere krev..druhou rukou jí držím hlavu a pořád na ni mluvím..
když byla menší.. byly jí asi 3,5 jsme byly na krvi a ona tak vyváděla, že ještě hodinu po odběru jí valila z ruky krev.. a dr nás nechtěla pustit, aby se jí něco nestala.. tak jsem ji hodinu s gigantickým pupkem natřásala v náručí a uklidňovala..
S nejmladším to zvládne i manžel. ten se sice bojí, jančí, ale pak je v klidu..
naposledy na alergu jsme dceři málem zlomily ruku, doktorka už to chtěla odpískat.. a najednou jak jsem furt na malou hučela.. tak přestala bulet, přestala se prát.. sestřička to vzala a ona ani necekla.. pak říkala, že to ani moc nebolelo a že se příště bát nebude...
no žádné příště ještě nebylo.. a hysterčila i při vyšetření těch neštovic,.. bohužel ten strach u ní je fakt velikej..
s manželem bych ji na krev neposlala, nemohla bych to udělat ani jednomu..
za to držení na mě nikdy naštvaná nebyla.. taky to jde odejít z ordinace a dítěti krev vezmou, ale psycholožka mi říkala, že je pro děti nesmírně důležité, aby u nich byla blízká osoba, takže já jsem s nima u jakéhokoliv nepříjemného vyšetření i za cenu, že je držím
tak posílám
určitě to zvládnete.