Dementní máma - zhoršení stavu a dovolená

Už asi ztrácím zdravý objektivní pohled na situaci: máma má v poměrně mladém věku (65 let) demenci vaskulárního typu v kombinaci s Alzheimerem (sami doktoři přesně nevědí), první příznaky se projevily zhruba před čtyřmi lety, stav se zhoršuje. Momentálně je zcela závislá na péči druhé osoby a je nutný 24 hodinový dohled (ničení a přemisťování věcí, agresivita, močení a vykonávání stolice na různých místech, naprostá dezorientace časem a místem). Protože my se sestrou máme malé děti a naše pomoc byla pouze dodatková, celou dobu se o ni staral doma náš táta. Letos na jaře mu však už došly síly a domluvili jsme se na ústavní péči.

Ze začátku to šlo dobře, ale pak začala být nervóznější, nakonec údajně napadla jinou pacientku. Zařízení ji nechalo odvézt do psychiatrické nemocnice na zklidnění a zaléčení. Tam je nyní asi dva týdny. Bohužel tři dny zpátky ulehla s horečkou, momentálně leží na kapačkách, nekomunikuje, přijímá občas pouze mixovanou stravu + Nutridrinky. Horečka vždy demenci zhoršuje, takže nevíme co bude. Zánět v těle ani zápal plic zatím nemá. Může se uzdravit, ale může to dopadnout špatně. To nám nikdo neřekne.

No a my jsme si na začátku léta zaplatili dovolenou (je složena 40% záloha na ubytování, dopravu máme vlastní). Pobyt má začít zítra. Já rozhodně nikam nepojedu, vím, že jí nemůžu nijak pomoci, ale prostě nechci jet. No a manžel včera přišel s tím, že by jel on sám se starší dcerkou a s kamarádem. S kamarádem proto, protože manžel neumí žádný jazyk a sám není schopen se domluvit ani v hotelu, ani v restauraci (dovolenou máme domluvenou na vlastní pěst, není tam žádný delegát z CK). Komunikaci by tedy zajišťoval kamarád.

No a já teď mám smíšené pocity - na jednu stranu chápu, že jsou tam peníze, která propadnou, že manžel nemá a nikdy neměl vřelý vztah k mé matce, že by se dcerka taky měla nadýchat čerstvého vzduchu a užít si léta, když skoro celé dva měsíce byla nemocná a nebyli jsme nikde. Na druhou stranu je mi líto, že mě tu tak nechají s druhou dcerkou (6 měsíců), že kdyby se mámě přihoršilo, budu tady na to sama a bez opory. Co vy? Jak byste reagovali?