Re: Ženské zbraně?

jentak, ale já to vnímám tak, že to hrotíš ty - na začátku jsi s těmi cizími chlapy prezentovala jasnou manipulaci a tvrdilas něco ve smyslu, že kdo si to neumí zařídit taky tak, ten je blbej, naopak to s těmi partnerskými dohodami, cos psala, mi naopak přišla zcela v pohodě.

A těm, co se vymezují proti tomu s prominutím vychc.nýmu prvku ve stylu "řeknu si tomu, komu bude blbý odmítnout", podsouváš, že se určitě doma hádají, neumí si říct o pomoc a podobné věci.

Pořád se nemůžu úplně rozebrat v tom, proti čemu se vlastně vymezuješ, a není mi jasný, jestli o tu pomoc žádáš, když ji fakt potřebuješ, protože bys něco skutečně nezvládla (což mi přijde normální) nebo když se ti jen něco nechce (a nějakej dobrej trouba, co mu bude blbý říct ne, to za tebe udělá.

Nechat si pomoct v opravdový nouzi je fajn, ale to druhý by mi přišlo jako zneužívání - přeci člověk je odpovědnej za to, aby si svý věci pořešil sám a neotravoval druhý s něčím, co by měl a mohl zvládnout.

A myslím, že dost dobrým indikátorem toho, že se může jednat o druhou možnost, je to, že to vadí partnerkám těch mužů. Ženský často mají na manipulaci docela nos - pokud přijdeš a normálně a bez nakrucování požádáš o pomoc v situaci, kde je evidentní, že ji potřebuješ, tak většina ženských, pokud nejsou chorobné žárlivky, to akceptuje vcelku bez problémů, a myslím, že i tomu muži lze pak poděkovat tak, aby se cítil dobře a zároveň aby se jeho partnerka necítila špatně. Ale pokud požádáš o pomoc v situaci, kterou normální lidi běžně zvládají sami, a ještě přitom koketně házíš očkem, tak se zas těm partnerkám vůbec nedivím, že z toho neskáčou radostí.

A myslím, že člověk potřebuje vycházet se VŠEMA (no, SKORO všema) lidma kolem sebe, ne jen s chlapama.