Re: Jak to vidí Čech žijící v Norsku

No, ona to je zaběhlá praxe BV. Žena je Polka, já mluvím, čtu, rozumím i píšu výborně polsky, v Polsku jsem žil a tak znám dost detailně polské případy, co se BV týče - a těch je víc, protože Poláků je tady kolem 100 000. To, co prožila rodina Michalákových, je téměř identické s tím, co prožila rodina Kozikowskich. Dvě děti, rozdělené do dvou pěstounských rodin, ponorštěné, zákaz mluvit s nimi polsky a tatáž omezení - žádné emoce při setkání, zákaz mluvit o společných vzpomínkách a podobně. Ty dvě rodiny, pokud vím, spolu nemají žádný kontakt a ty dva případy jsou na sobě zcela nezávislé, přesto vykazují až zarážející počet společných - a detilních! - aspektů. A rodina Kozikowskich není zdaleka jediná. Proto nemám tendenci BV v tomhle moc věřit a proto, i když si myslím, že jsem docela příkladný rodič, synka fyzicky netrestám a ani to nemám v úmyslu, se BV bojím. Protože člověk nikdy neví. I v případě rodiny Kozikowskich šlo o akuttvedtak, který byl schválen na fylkesnemndě bez vědomí rodičů a děti byly odebrány rovnou ze školky/školy na základě obvinění, které se neprokázalo. Přesto nechce BV s odvoláním na "barnas beste" děti vrátit, protože si údajně zvykly a zapomněly polsky. A opravdu si nevymýšlím, když řeknu, že Ola a Kari Nordmann (pro neznalé - tak se označuje v Norsku "statisticky průměrný Nor) věří tomu, že jejich styl výchovy je lepší, než v jiných zemích a těm dětem pomůže, dostanou-li se k "lepšímu" rodinnému prostředí. Je pro to poměrně široká společenská akceptace, minimálně mezi poměrně dost lidmi, se kterými jsem mluvil. V takovém prostředí opravdu BV nemá problém zneužívat své pravomoci.