Re: Dědictví jako jablko sváru?

Kudlo, tak já myslím že asi existuje část lidí, kteří prostě nějaké to "morálno" a "férovost" prostě v sobě nemají a holt nad něčím takovým vůbec nepřemýšlí a ti "blízcí" pro ně ve skutečnosti nijak zvlášť důležití nejsou. Naopak tam třeba může být do té doby skrytá závist, až třeba i zášť.
Ale opět tady ve skutečně o dobré vztahy nikdy nešlo, jen dokud nedojde ke střetu nikdy nebyly jaksi vyjeveny v plné skutečné "nahotě". Což bude asi možná vlastně případ mnohých "dobrých" vztahů, kdy jejich skutečná povaha neměla (zatím) možnost vyjít na světlo, jelikož nebyly vystaveny tváří tvář nějakému (potenciálně) krizovému momentu. Ono teprve tam se to vlastně ve skutečnosti pozná.

A ono nemusí jít zrovna o dědictví, to je stejné jako to známé "v nouzí poznáš přítele".

A pak myslím, že existují lidé, kteří ten "hlásek svědomí" umlčí tím že si pro sebe "vyargumentuje", tam právě bude takové to - vždyť on je bohatý, nepotřebuje to, co by s tím dělal, postará se o něj manžel/ka, má v životě víc štěstí apod. adpo.

Ono to je (bohužel) poměrně časté, a to dědictví je spíš minimum, stačí se podívat na rozvody a boje o děti. A taky si to vždycky dokážou "zdůvodnit". To je často ještě brutálnější boj řekla bych, než nějaké dědictví.

Holt lidská povaha no. To bych tu mohly diskutovat donekonečna proč lidi dělají co dělají, zatemní se jim mozky no. Ať už kvůli dědictví, prachům, nebo kvůli nové neokoukané "zelené" ženě/muži.
Ať už rozbijí sourozenecká vztahy, nebo svým dětem rodinu, to asi chápu vlastně ještě míň.