Re: Nedokážu, co se po mně chce

Rišulko, proboha, ty jsi nadčlověk, jsi úžasná, devět z deseti by se sesypalo už dávno . Měla jsem radost, že je u vás líp, že jste našli dobrou školu... ale asi hlodal červíček pochybnosti, že zase příjde horší období, a je tu.

Jen absolutně nechápu, nechápu, jak to, že nemáte příspěvek na péči? Normálně napiš jméno úředníka a my všichni tady se seberem a půjdeme mu demonstrovat pod okno, dost možná se to svrhne v defenestraci. To přece není možné! Kdyby mi nebylo toho kluka líto, vrzla bych mu ho, ať ho zkusí jeden den pohlídat. Hrozné, hrozné, hrozné . Musí přece být, kam se odovolat. Nepomohli by ti v občanské poradně nebo v lize lidských práv? Měla bys odvahu to zmedializovat (v nějakém investigativním pořadu)?

Jestli tě to malinko potěší, tak lecco z toho, co jsi popisovala (úkol nemám, chyba, hysterák, neslyší, nevnímá, neudělá, ani po desáté, nepůjde/nebude sám...) dělávají i standardní děti. Nebo mám posunutou hranici a můj syn taky není úplně standardní. Ale nevím, jestli bych ještě oplývala relativním psychickým zdravím, kdyby toho bylo 10x víc a skoro každý den a skoro celý den jako u vás. Aspoň že máte babičku, ale určitě bys potřebovala odpočinout si a nabrat síly mnohem častěji než ona může být s ním.

Opravdu potřebuješ pomoct, a přiznat ti příspěvek na péči je to nejsnazší, jak ti stát pomoct může. Proboha, vždyť kolik by ho stála péče o takové dítě, kdyby matka zvládat přestala? Mnohem víc, nemluvě o tom, že pro dítě je máma nenahraditelná.

Jsi skvělá a tvůj syn taky