Re: Odmítnutí plánu pedagogické podpory

X_X,

pochopila jsi to správně, nové děti se do PPP dostanou, až když nefungují opatření nastavená školou. Má to být proto, aby se uvolnily tytermíny, co zabírají děti, u kterých problém řešitelný školou je...takže by se naopak těm dětem, co PPP fakt potřebují, měla doba čekání zkrátit, a ještě by se jim po dobu čekání mělo už dostávat alespoň nějaké podpory.

U nás je to třeba o tom, že můžu dítě díky PLPP posílat na hodinu ke speciální pedagožce. Samozřejmě, že se souhlasem rodičů. Pokud jde o takzvané dílčí deficity, tak čím dřív se začne, tím dřív to přinese efekt, takže čekat třeba půl roku, než to doporučí poradna, je fakt velká ztráta času pro to dítě. No a dřív tam dítě bez doporučení PPP posílat nešlo (v rámci běžné výuky).

Tenhle systém běží 3 měsíce, míchá se to se starými pravidly, takže fakt těžko soudit, jestli to ten efekt (zkrácení čekaček) přinese.

Jinak rodiče objednali dítě do poradny dříve, než jsem jim podporu nabídla já. Pokud tedy hledají v PPP pomoc, budou na ni čekat několik měsíců. Já jim neříkám, aby tam nechodili, naopak,napsala jsem jim, že bych s nimi chtěla mluvit, že jsem si všimla určitých obtíží, a jestli se se mnou nechtějí sejít, že existuje možnost plánu ped. podpory. Oni napsali, že dítě objednali do poradny a že ode mě žádnou pomoc nechtějí. Byl to můj první pokus kontaktovat je ohledně učení, jak jsem psala, dítě je chytré, má přehled, známky dobré (až na tu jednu oblast jedničky a dvojky), ale právě v té jedné oblasti začalo mít potíže v jiném předmětu (u mě kompenzováno především díky asistentce). Psala jsem jim jeden e-mail, protože na třídní schůzky nepřišli a na konzultace mimo ně odmítají chodit (vědí, že po předchozí domluvě počkám ve škole klidně do večera, oni bydlí kousek od školy, já dojíždím). Já se fakt nikde nerozčilovala (a ani tady se nerozčiluju, jen jsem se ptala, co by za tím mohlo být jiného než osobní averze. Rozhodně jsem nikomu nepsala, že bych si vybrala jinak, návštěvu PPP jsem jim chtěla navrhnout při tom osobním jednání.

Když se vrátíme k lékárníkům a doktorům (jako že jeden z nich je míň odborník? to si nemyslím...), tak je to podobné, jako by člověk s bolením v krku raději čekal několik týdnů, aby mu doktor předepsal pastilky na tlumení bolesti, i když lékarník mu tytéž pastilky (přírodní dražé bez vedlejších účinků) nabízí ihned. Tady jde ale spíš o to, že tenhle člověk má sice pocit, že ho bolí v krku, ale než aby zkusil ty pastilky, protože je nabízí lékárník, počká na toho doktora s nadějí, že mu doktor dokáže, že ho vlastně v krku nebolí a lékárník ho chce těmi pastilkami otrávit. A jo, taky možnost, jen mě překvapila, no .