Re: Problemy s dedictvim

Ahoj, vsem vam dekuji za rady. Nejprve k tomu bytu, je to 3+1 cihla, 2. patro v okresním meste, kousek od centra, ale klidna ctvrt, takze muj hruby odhad tak minimalne 1,2 az 1,6 mil.
Ale bude se delat odhad pro notare, pres RK. Bratruv dum je na predmesti tohoto mesta, dum byl pri koupi fakt katastrofa, proto ta nizka cena. V podstate zaplatil za pozemek a polohu domu, jezdi tam MHD, ca 2 – 4 x za hodinu, v centru je za 15 minut. Uz se delala strecha, okna, koupelna, krb, komin atd. V podstate za penize nasich rodicu.
Jak se k tomu vsemu stavi muj bratr a matka? V podstate nijak, protoze jsme spolu prestali komunikovat. Poprve vztahy ochladly, kdyz jsem byla pozadana o pujcku na tento dum.
S manzelem jsme se celkem rychle shodli na tom, ze memu bratrovi nepujcime.
Nase financni situace je takovy normalni prumer, nebydlime ve vlastnim, ale v pronajmu. Ale nemame dluhy.

Procitam uz ponekolikate Vase nazory, je v tom hodne zkusenosti tzv. ze zivota. Hur bych snasela “delaji ze me vola” nez “jsem lakomec” , takze uz z principu fakt nevidim duvod, vzdat se toho, co mi ze zakona nalezi. Pokud by treba tata nechtel, abych neco zdedila, tak mohl napsat zavet, ze.
Ale nase vztahy byly v pohode, on byl ten typ, co vzdy rikal, ze by vsichni meli dostat stejne, jako treba na Vanoce, narozky a tak.
Popravde receno jsme se nikdy spolu o dedictvi nebavili, ja jsem to ani nikdy predtim neresila.
Dokud tata zil, byly vztahy s bratrem a matkou jakz takz i po mem odmitnuti te pujcky, ted to slo uplne k ledu, kdyz jsem odmitla vzdat se sveho dedickeho podilu. A u notare jsem ted pozadala o zapocteni tehle pujcky do dedictvi. Jooo, kdyby pohledy mohly zabijet.. tak uz tu nic nenapisu.

Takze nase vztahy jsou fakt rozbite, jak pise treba Dana nebo Fren, nejsem ani prvni ani posledni. Na takovy pribuzny se fakt radeji vykaslat. Tam uz to bude jenom horsi, ale to je hlavne jejich volba.
Smlouva o pujce bratrovi v pisemne forme asi ani neexistuje. Takze pujcku neprokazu, aspon ne bez soudu, otazka je, jestli mi to za to stoji.
Od smrti taty nejsem uplne fit, docela me to rozhodilo, 73 let je fakt zbytecne brzo… Asi to i urychlil ten stres, jak se bratr rozvedl a nasi se zadluzili, aby mu pomohli. Skoro denne jsme s tatou mluvili nebo aspon telefonovali, tak vim, ze mu to nebylo jedno.