Re: Adopce - právo na informace.

"Daso, já myslím, že dospělý (v tomto případě dokonce už dlouho) člověk má tak stabilní vnitřní integritu, že je to pro něj jen informace o tom, po kom je alergik, kdyby tě to potkalo, neboj se toho"

Libiku, a máš tu informaci nějak podloženou?

Nemyslím si, že KAŽDEJ dospělej má stabilní vnitřní integritu (ostatně se to můžeš dočíst i tady, a neříkám to jako že by to byla nějaká hanba, ale že je to fakt), a tohle je věc, která Ti může hrábnout úplně do základů.

Já bych si vůbec netroufala se k tomu vyjadřovat, i když jsem v tomto směru zažila, co jsem zažila. Některý věci jsou totálně iracionální a myslím, že se zvenku nedaj vůbec odhadnout.

V každým případě ale bych za jednoznačnou prioritu považovala zájmy toho DÍTĚTE, asi tak, jak to říká Dáša - že kdyby ONO chtělo, tak by mu jako adoptivní maminka nebránila nebo dokonce mu i v tom pomohla, ale NE jako uspokojení tý matky.

Když to řeknu natvrdo, tak ta matka už jednou za to dítě dost zásadně volila, aniž by ono to mohlo ovlivnit. Tudíž se ho vzdala se vším všudy, a už si na něj nemůže dělat žádný nároky. Pokud by to mělo být pro její spokojenost, ale ke škodě toho dítěte, tak bych byla zásadně proti.

A fakt si nemyslím, že by každej nutně toužil po tom pátrat po svejch kořenech, ani že by mu chybělo, že je nezná, a i ten argument s tou genetikou nepokládám za nijak podstatnej pro to, aby se to nutně muselo udělat.