Re: Povaha našich dětí

Děkuju za reakce.

Všechno je možné, ale já mám pocit, že ona je prostě taková, od malinka.

Když byla mimino (a doteď) a bral si jí táta, tak se nechala vzít a bez reakce odjela, když ji předal mě, tak taky bez reakce, tak je to doteď. Cizí člověk, třeba prodavačka nebo u nás vychovatelka na ni nesmí sáhnout, odtáhne se a řekne "nesahej na mě já tě neznám" a to ji chce jen pohladit. Někdy mám pocit jakoby jí lidi nezajímali. Ve školce si všichni hrají na zemi a ona sedí u stolku a mluje si nebo si dělá úkolníček - pokaždé, já jsem ji ještě neviděla, když pro ni jdu do školky, že by si hrála s ostatními dětmi. Někdy výjimečně projeví o někoho zájem, vlastně dvakrát doopravdy, ale ty děti už pak nevídala. Nevím jaký je k tomu klíč. Ale jinak se nechá pomazlit - ale jen večer po čtení knížky jindy ne. Připadá mi prostě zvláštní. A na okolí působí jako nafoukaná a asi rozmazlená, ale já ji nerozmazluju. Nízká sociální inteligence (nevyzrálost možná), to je patrné, ale jestli definitivní to nevím. Nechci ji ublížit, ale nerozumím ji.