Re: Měli by si pracovně hodně vytížení lidé pořizovat děti?

Evelyn, měla jsem se synem prakticky to samé, jen možná s tím rozdílem, že se sice s kočárkem dalo už skoro všude, ale zase jakmile jsme vjeli někam do nákupního centra, nebo do supermarketu, tak do 5 minut nastal řev, který přestal, až když jsme vyjeli ven na čerstvý vzduch...nové oblečení a zkoušení bot i oblečení taky nesnášel...v nouzi taky vydržel chvilku v postýlce, kterou jsme měli dole v obýváku místo ohrádky, ale moc dlouho ne, než nastal zase řev...to se dalo fakt leda tak na ten záchod, nebo když jsem šla někomu otevřít, nebo třeba slévala horkou vodu, nebo něco podobného, co by pro něj mohlo být nebezpečné...jinak jsem taky pořád jen za ním chodila, odněkud ho lovila apod...nejlíp nám bylo venku, tam bylo pořád na co koukat a vydržel i v kočáru....my to měli tak, že doma pořád někam lezl a bylo potřeba ho hlídat, i když jsme měli byt přizpůsobený, ale venku s ním kupodivu problém nebyl, ani na motorce neujížděl, nikam neutíkal...byl takové venkovní dítě, doma ho to nebavilo, ať jsem mu dala na zábavu cokoli....venku nebyl nikdy problém, takže jsme vlastně skoro pořád byli někde venku, prakticky za jakéhokoli počasí, za deště...většinou jsme vyráželi tak nejpozději v 9h po snídani, vraceli jsme se v poledne, rychle jsem udělala něco k jídlu, nebo ohřála, co bylo z minulého dne, chvilku si odpočinul a zase jsme šli ven....vraceli jsme se na večeři , někdy jsme odpoledne už byli jenom na zahradě, takže to bylo takové odpočinkovější, ale stejně jsme ho museli mít pořád na očích...