Re: Život bez muže

Mandelinko, nemám příklepovou vrtačku. Nemám žádnou vrtačku. Mám sousedy a kamarády s vrtačkami a schopnost udělat kafe a buchtu, zalít v době nepřítomnosti kytky, vybrat schránku, nakrmit kočku, vyzvednout dítě ze školky. (Ostatní nářadí ovládám, mám doma, montování nábytku miluji, ale u vrtačky mám stopku - vrtám jen do dřeva svidříkem.)

Možná že je vrtání opravdu zcela triviální, ale já to ve svých padesáti ještě nikdy nedělala a nemám zájem vyrobit si někde díru větší, než je třeba, a pak řešit, jak do ní upevnit hmoždinku, aby se neprotáčela. Kdybych si mohla někde zkusmo vyvrtat pár děr do různých materiálů, ráda bych to prubla a pak bych si to doma udělala, fakt, ale když potřebuju někde hmoždinku, jde mi o slušný výsledek na první dobrou.

Ostatně, obešla jsem si byt a spočítala jsem, co se u nás za posledních 14 let, co jsem sama, vrtalo: sušák do 3 m vysokého stropu nad vanou (vrtal exmanžel v rámcio dobrých vztahů a dalo mu to zabrat), 3 police v dětském pokoji (vrtal exmanžel coby otec dětí) a dvě police v mé ložnici (vrtal syn od sousedů). (umyvadla v koupelně a na WC a WC do podlahy ukotvil v rámci rekonstrukce instalatér).

Samostatnost neznamená být schopná si vlastnoručně udělat všechno.

Nějaká údernice tu psala, že si sama zavěsila linku - to nechápu, u mě doma ji zavěšovali dva chlapi - jeden držel na místě a jeden vrtal, připadá mi, že jedna osoba to musí mít neúměrně komplikované.