Jak odejít od manipulátorky

Můj velmi blízký přítel se dostal do, pro něj, neřešitelné situace.
Nevím, jestli se mi podaří správně nastínit celý problém, aby byl transparentní.
A prosí o radu.

Současný stav je ten, že se odstěhoval od rodiny k milence, s níž se mu narodilo dítě.
To je asi poslední dobou takový "normostav" ve společnosti, který by asi nikoho nepohoršil.
Postupně z něj ale vypadávají informace, velmi kusé a skládají jeden velký obraz.

Další podstatná informace je, že se velmi chce vrátit domů, celá jeho rodina funguje nadstandardně a pro něj je, i domov, velmi důležitá.
Samozřejmě se nabízí otázka, proč měl milenku a proč s ní měl dítě.

Celé to vypadá hodně neskutečně.
Chytil se jakoby na lep obrovské manipulátorce, stalkerce, která vyvinula obrovské úsilí, aby ho dostala tam, kde teď je. Věnovala tomu obrovské množství času, kdy i její děti šly stranou, obrovské množství peněz za dojíždění a monitorování (statisíce), obrovské množství energie vložené do toho, aby ho získala - hlavně skrz vytváření pocitů viny (na to on slyší velmi dobře), vyhrožování sebevraždou, další různé výhrůžky a vydírání, dostala ho nějakým způsobem pod svou plnou kontrolu.
Postupně nesměl jezdit s rodinou na dovolené, stále vyžadovala jeho "lokaci" i s fotkami, kde přesně se nachází. Neustálá kontrola přes volání a SMS.
Je mi nepochopitelné, že její rozkazy prostě plnil. Ale plnil, dostal se do zvláštního "módu", jak pak popsala psycholožka - domácího, tady spíš partnerského, psychického násilí. A "posedlost vztahem"?

Když se ho zeptáme, jak je to možné, kam až došel, sám teď zpětně nechápe, neví proč ji poslouchal, neplánoval žádnou budoucnost, žil ze dne na den ve zvláštním stavu bytí, bez radosti, mechanicky plnil všechny její příkazy a zákazy. Vlastně i to narozené dítě je prostředek manipulace, narodilo se z větší míry proto, aby ho měla jistého.
Nechci psát víc podrobností.

A teď se dostávám k tomu, proč sem píšu.
Má s tou ženou malé miminko, vůči němu cítí velký pocit zodpovědnosti, protože neví, co by se stalo, kdyby odešel.
Odchod plánuje, protože kontrola od té ženy zesílila natolik, že už nemůže ani přečíst zprávy v jeho telefonu, nesmí volat domů, sám kouřit na balkóně, v telefonu má ona otisknutý svůj prst na přístup atd atd. Navíc neustálé výčitky, pak naopak zase hezké sliby, neustálý kontakt.

U psycholožky byl on, říkala mu, že je u té ženy zřejmě silná emoční porucha osobnosti s hysterickými rysy, zřejmě částečná OCD a něco asi dalšího a že je potřeba, aby ona vyhledala pomoc či přišli oba dva.
Jenže ona se nijak neléčí, naopak si udělala nějaký koučský kurs NLP či něco podobného, aby mohla řídit jeho :) a nepřipouští si žádný svůj problém.

Neexistuje možnost se s tou ženou jakkoliv normálně rozumně domluvit (to nešlo ani předtím), žádné dohody už během pár hodin neplatí, hysterčí, kolabuje nebo dělá, že kolabuje, vyhrožuje opět, že skočí z okna nebo z mostu nebo že by se mohla dostat do stavu, že by hodila z okna dítě (neříká, že ho hodí, ale že by se to mohlo stát, kdyby on odešel).
Rozumí se samozřejmě, jakože ON by tím pádem byl zodpovědný za to, že ONA se dostala do stavu, kdy by se mohla zabít nebo zabít děcko.
Je to asi stejná nebo podobná manipulace, s jakou se setkával v celém tom mileneckém poměru a proč v něm raději setrvával, než by za dramatických okolností odešel.


A teď o co jde - on se bojí, co se bude dít po jeho případném odchodu, hlavně tedy co bude s dítětem, on sám je na naprostém pokraji psychických i fyzických sil, bez viditelného rozumného východiska.
Nahrává tomu jeho povaha, kdy si nerad dělá problémy s lidmi, přizpůsobuje se a je prostě jakoby spíše "rád veden".
Není to žádný "děvkař", prostě to jednou zkusil a chytil se - hned a pořádně. Je ženatý dlouhé roky.

O dítě by se určitě i sám nebo s původní rodinou dokázal postarat.

Je nějaké východisko, aniž by šlo někomu o život?
Napadlo nás zavolat případně záchranku, pokud by nastal nějaký záchvat, ale nevíme, a ani on tedy hlavně neví, do jaké míry jsou ty její kolapsy hrané a do jaké míry skutečné.
K psychiatrovi ta žena nechodí (i když si myslíme, že už tam měla být dávno), u psycholožky byla párkrát, ale nesedly si.
Ona žádný problém u sebe nevidí, za všechny její stavy a problémy může on a to, že ji nemiluje a že s ní nechce trávit 100% času.
Napadlo nás, aby kontaktoval její rodiče a řekl jim to všechno, aby měl aspoň někoho, kdo o tom problému ví, ale to zas chápem, že to asi je těžké.

Tvrďák chlap by se samozřejmě asi sebral a zmizel už dávno, ale to je asi právě ta příčina, že on takový není, a proto se ho držela a drží všemi dvaceti.

Je nějaká šance, že by mohl dítě dostat do péče nebo ho aspoň vídat, pokud se mu nepodaří odejít v dobrém, což by asi bylo opravdu scifi?
Zatím tam zůstává (ze strachu, z odpovědnosti k miminku), ale myslíme si, že to dál už moc dlouho nevydrží, vlastně to popisuje jako obrovskou koupi na noze, kdy on nemá možnost se ani nadechnout někde sám, téměř ani na záchodě.
Říká, že nikdy takového jiného člověka nepotkal a že si to nikdo z nás neumíme představit.


Píšu to za něj, sám by asi neformuloval přesně (a nemá na to prostor), snad zvládne aspoň přečíst odpovědi.
Asi tady dostane čočku, ale pokud se jednalo opravdu o partnerské psychické násilí, leccos do sebe zapadá a celá věc je pochopitelnější.

Dokázal by někdo poradit, co v takovém případě TEĎ dělat? Nějaké kroky? Kam se obrátit, nač si dát pozor, co dál s miminkem, kdyby zůstalo u maminky a on by chtěl (a on by samozřejmě chtěl) je vídat? Že by prošla jeho plná péče, to asi člověk předpokládat nemůže. Miminko už není kojené.

Díky.