Re: Jaké takzvané ezobludy jsou vám vlastní?

Jo, kecy typu - on má rakovinu, protože se např. nezbavil nenávisti k bývalé ženě nebo tak něco - no, to fakt se obvykle neudržím a něco hodně peprného pronesu...

Netvrdím, že není dobře, mít v sobě pořádek, odpouštět staré křivdy, uzavírat staré rány a tak, ale dávat do spojitosti rakovinu s něčím takovým - do očí tomu nemocnému nebo jeho blízkým - to je podle mě drsňárna.

Jinak tedy - naopak se ztotožňuju celkem s tím, že i nepříjemné věci mají nějaký smysl, který se projeví až později - to se mi v životě několikrát stalo, že mi něco nevyšlo atd., byla jsem z toho smutná a nakonec se ukázalo, že to vlastně bylo dobře, protože to otevřelo jiné dveře nebo přineslo něco dobrého - nebo to přišlo v lepším načasování.

Také moje dlouholetá zaměstnankyně byla předtím děsně nešťastná, protože ji velmi nehezky vyhodili z práce a bylo to dost hnusné... Shodou okolností jsem v té době uvažovala o nové pracovní síle, tak jsem jí nabídla práci a je u mě roky a (i dle svých slov) tisíckrát spokojenější, než v té předchozí... Kdyby jí nevyhodili, tak bych jí to nenabídla, ona by tam třeba byla doteď a v mnohem horším kolektivu atd.

Jinak já osobně věřím na něco jako "minulé životy" - resp. na přenosnou zkušenost z minulosti... Taky věřím na to, že dobré se vrací dobrým a zlé zlým, čili na něco jako karmu. Taky na energii místa, tu občas někde cítím velmi silně. Taky jsem několikrát v životě, v psychicky vypjatých momentech, "viděla" něčí auru, takže věřím, že to existuje (i když to teda běžně nevídám). V kritických momentech se i regulerně modlím a slib v takové modlitbě učiněný se snažím v budoucnu neporušit.

Jinak jsem teda těžkej materialista.