Re: Jaké takzvané ezobludy jsou vám vlastní?

Libiku, rady snad už dávno nikomu nedávám ...

Jj, jistojistě bych ale já sama občas nějakou ráda dostala, ale guru fakt neexistuje, občas člověk může jít chvíli s někým nebo vedle někoho, vzít si určitou zkušenost, vyzkoušet určitý návod na něco, ale život je na každém. Viděla jsem i silně selhávajícího gurua...to už je pár let zpět...i to bylo hodně těžký.

No, mně se nedělo nic strašlivého (jsou horší věci), spíš toho bylo mnoho najednou a zas ze mne život orval další iluze a poslední zbytky takových těch růžových brýlí a přinutil mě přijímat věci takové, jaké jsou a nezasahovat do nich, což ovšem pro mě bylo vrcholem "trýzně". Umím být akční, přijímat to, jak co přichází, mi nikdy moc nešlo...
Ale nebylo to poprvé, spíš bych řekla, že to byla hozená další "zkouška života", jestli zas budu prosazovat svou vlastní vůli a táhnout věci až za jejich hranu.
Musím říct, že nevím ...snad snad.

A jasně, za určité věci bych se mohla třeba i stydět, což samozřejmě ve mně vnitřně probíhalo zas až na hranu...ale i ty pocity viny nějak postupně vyprchaly s tím, že každý člověk dělá v tu danou chvíli to, co nejlíp umí s tím nejlepším úmyslem...prostě si nějakýma fázema asi každý projít musí. Holt to ego, no .
Ale pocity viny jsou strašně destruktivní a určitě jsou potřeba, jen by měly mít taky svou hranici...

A díky za přání, taky ti přeju spokojenost .