Re: Přístup původní rodiny manžela po jeho smrti

Já si myslím, že si to každej má právo nastavit tak, jak to vyhovuje jemu, a čistě jen na základě vlastních kritérií vyhodnotit, jak daleko až je ochotnej "pro klid v rodině" zajít.

A ta moudrost spočívá v tom udělat si to tak, jak to jemu vyhovuje (rozhodnutí "odstřihnout" bych nepokládala za nic méně moudrý, kdyby to vyhodnotil tak, že už je to pro něho příliš zatěžující a otravný).

ALe nechci odbočovat. Plně chápu Irmi, že ji to mrzí a obzvláště v situaci, ve které se ocitla, protože vztahy prarodič-vnouče a teta-vnouče můžou být hezké, když se povedou, a jsou jaksi jedinečné v tom, že kamarády, zklamou-li Tě, si můžeš najít jiné, ale příbuzné máš jen jedny.

A chápu i potřebu to rozebrat a třeba i říct "na plnou hubu", že tchyně a švagrová jsou nevděčný sobecký potvory, vyvztekat se z toho zklamání, že nejsou takový, jaký bych je chtěla mít. Ale z mýho pohledu je to dobrý pomyslně "vyřídit" a uzavřít a už se tím pak nedrásat a zbytečně si neubližovat, akceptovat, že jsou to v podstatě cizí lidi a podle toho se k nim taky pak chovat.

A myslím, že Irmi je k tomu na dobrý cestě.