Re: Nemohoucí babička a výčitky svědomí

Moje zkušenost: Poslechla jsem rady, že nejsem robot a nechala osobu, na které mi záleželo v LDN. Přesto, že jsem tak jezdila 2x týdně na půl dne (40 km jedna cesta, tři malé děti, chlap věčně pracovně v čudu), dodnes mne to mrzí a nedokážu to zpracovat, je to už víc než 15 let, odešla mnohem rychleji, než její zdravotní stav vyžadoval, bylo to vidět a jsem o tom dodnes přesvědčená. Podruhé jsme péči nějak dali, i když často to bylo o výše popisovaném strachu co se stane, když budu hodinu s dítětem u doktora, asi naše péče i když doplněná profi postelí a sestrou 4x denně nebyla bezchybná, ale tak nějak z toho mám lepší pocit...A co se týče práce sice to na papíře vypadalo nereálně, ale nakonec to fakt nějak začalo klapat, prostě jsem jí nechala přepsat trvalé bydliště a tím pádem se dalo načerpat OČR(ne kvůli penězům, ale času), dovolená, nějaký home office, kamarádky, sousedky, hodně na autopilota, ale já nelituju. Protože tohle je nevratné rozhodnutí, možnost udělat to příště jinak už člověk nemá.