Re: Darovat každému dítěti bydlení bez podmínek?
Já v tom taky nevidím logiku.
Myslím, že je vcelku jasný, že nemovitost je na jednu stranu investice a/nebo možnost pohodlného bydlení dle svého ve vlastním, ale na druhou stranu je to taky starost a ne malá. Starost je údržba baráku, starost je starat se i o pronajímanou nemovitost (lze to na někoho delegovat, ale to taky něco stojí).
Když jsem tu psala Monty o tom, že dostat darem nemovitost nemusí být vždy taková výhra a výhoda (protože vidím na názorných příkladech kolem sebe, že to ty lidi často stojí značné finanční a fyzické investice a částečnou ztrátu svobody, protože s ohledem na dárce to nemůžou prodat a koupit si něco, co by jim třeba vyhovovalo víc) tak se tomu posmívala a do protikladu k tomu stavěla, že někdo něco dostane "jen tak" ve stylu "tumáš, synu/dcero klíče od novýho domu/bytu, odteďka je tvůj a dělej si s ním, co chceš".
Což se možná v nějakejch vesmírech stává, ale v tom svým jsem to v týhle podobě neviděla ani jednou - vždycky tam bylo něco typu, že do nemovitosti je nutný dost investovat, často ve stejným domě bydlí rodiče a tudíž sice ten dotyčnej nemusí platit pořizovací cenu, ale musí hodně zainvestovat do něčeho, kde pak, pokud něco nebude klapat jak hodinky, zůstane uvězněnej, protože s ohledem na rodiče to samozřejmě nebude moct prodat... prostě že to v řadě případů nemusí být výhoda, ale danajský dar.
A teď najednou Monty jako mimochodem zmiňuje, jakej žrout času a peněz pro ně bude JEDNA zděděná nemovitost a jak je to smutnej pohled (tj. to, co já tvrdím celou dobu a Monty se tomu dlouhou dobu různě vysmívala, a teď najednou bez signalizace přehození výhybky tvrdí přesně to samý)
Odpovědět