Re: Ivana Gottová

Libiku, ted to nejak docitam a prilipnu to na Tebe, ackoli to neni odpoved ani reakci na tve texty.

Plno lidi drzelo krok a hubu (a ja jim to nevycitam, kazdej proste musel nejak "prezit"). To, co mne osobne vzdycky nadzvedne, je, ze dneska byl kazdej hrdina, ma hubu plnou svych hrdinskych protikomunistickych cinua a nazoru. Nadzvedavalo mne to uz i v dobach, kdy jsem odesla a tady potkavalöa lidi, kteri zadali o politicky asyl, protoze byli tak desne pronasledovany jak politicky, tak vselijak. (=a nektery jsem dokonce osobne znala z dob, kdy ruzne prdelkovali v Praze).
V 68. a kus r. 69 lidi mohli odchazet z CR s pasem, povolenim a celymi rodinami. Presto cast (napr. Porizkovic) dite nechali doma a posleze poukazovali, jak ten komunistickej system jim brani…. (v dobe, kdy i v zapadnich zemich bylo opusteni ditete treba i u prarodicu duvodem k umisteni ditete do ruzneho nahradniho pecovani). Ovsem s moznosti ruzneho publikovani zas na tom ziskali jinak TADY.

Ono je to dneska tak desne lehky vytahnout vsechny stary krivdy a ohanet se tim, jak "my" jsme trpeli…. Samozrejme, cast proziv ala desy. Ale zdaleka ne vsichni, a plno lidi na tom jelo. A jede i dneska, zas jinak, protoze nektery v tom proste umej chodit a reseni nechaj na jinych. A posleze obratej plast a jedou dal.
Pridam k tomu jen porovnani, jak to bylo na tom slavnym zapade ve stejnych dobach. Tenkrat se u nas oficielne lezlo do zadku SSSR, neoficielne se nenavidel. Dneska se leze oficielne i neoficielne do zadku USA (no, aspon to uz trosku preslo).

Do 68. jsem mela fantastickyho schopnyho sefa. Ten na to vsecko v mladi veril. Postupem casu si jako tata se mnou obcas vymenil myslenky. V 69. odevzdal sam knizku, bylo mu neco pres 50, do penze 10 let tehda. Odsedel si je u prkna ve stejny kancelari, kde ho nechali. Dopisovala jsem si s nim a jeho zenou a synem do jeho smrti pred 15 lety.