Re: Příbuzní a nemocnice

Já bych si strašně ráda o svém bytí, nebytí a způsobu života rozhodovala sama. Zajímalo by mne, na jakém podkladě o tom partner rozhodl. Zda se tak maminka někdy vyjádřila nebo co ho k tomu vedlo. To je důležité.
Osobně bych byla velmi ráda, kdyby má rodina má přání respektovala. Ať už jde o resuscitaci nebo o posmrtné spočinutí. O těchto věcech se v rodinách moc nemluví a pak se musí nerozhodně rozhodovat. Ještě k tomu za účasti "cizích" lidí. Dělá se, že to nikdy nepřijde. Ale ono to zcela určitě přijde. Někomu to je třeba jedno. Mně to jedno zatím není, tak si to asi sepíšu. Ať je jasno. A nikdo mé přání v budoucnu nezlehčuje a neznevažuje.(Až budu na lékách a obluzená třeba).
Člověk má v tomto velkou výhodu, že své přání může projevit. Pokud má odvahu si svou konečnost přiznat a připustit.
Tak si o tom povídejte. Ať víš proč. Třeba maminka už svůj život považuje za naplněný a přeje si eventuálně v klidu odejít.