Re: Nůž do srdce nebo jaká pomoc?

Tak z celé diskuse jsem si odnesla tu hrůzu, že to není až tak výjimečné, je mi líto, že to vidím u nás a že se to objevuje i jinde - díky za vaše příběhy.

nemám moc čas reagovat, ale k jedné věci se vrátím - razantní odchod za takových okolností není úplně myslitelný, navíc mamka by asi nechtěla a hlavně neuměla být sama, takhle má sice pokřivený, ale aspoň nějaký pocit, že není zbytečná, to jídlo někdo sní.. To už by byl lepší nápad být s námi nebo ten pečovatelský dům - to ale taky nemůže projít, tam je představa, že je to pro lidi omezené, nějak nemohoucí, prostě staré. Oba mají k sedmdesáti, otec za rok, mamka za tři, za "staré" je nepovažuju, i když je možné, že u něj už nastupuje nějaká senilita nebo demence, spojená s touto povahou je fakt vydatná.

Výlety, dovolenky, děláme, jsem ráda, že jste mi "schválily", že tudy ta cesta vede :)
A největší radost je přece Riška, už to enní jako s malým, ale ta puberta má taky svoje, ty hlášky :) nedávno jí řekl - babičko víš že tě miluju, kdybys to nebyla ty, to bys viděla to tóčo :)