Re: Příroda očima postiženého dítěte
Angrešte, napsala jsi to skvěle a přesně jsi vystihla problém sebepojetí, který se táhne jako červená nit nejen našimi životy, ale vlastně všech - jak říká tvůj kamarád o tom smutku, nemusí jít tedy jen lidi s hendikepem, ale takové smýšlení občas padne asi na každého.
Jsou lidé, kteří si v tom "bolístkování" hoví a jsou lidé, kteří svou jakousi příslušnout k určité skupině vystavují jako své privilegium.
Jako blbý příklad třeba moje nevlastní holka, s ročním miminem se z ní stala vůdkyně všeho a všech, taková "nejmaminkovatější", jen ona nejlépe rozumí dětem všeho věku, nedá se s ní vyjít a nadto je v tom nepochopitelná a nepřijatelná žárlivost na Rišku.
V prostředí postižených, v lázních, mě velice překvapilo, jak je "kastované", hodně nám dávali najevo a vydělovali nás, že když kluk chodí, nepatří tam, a jak jsi už včera zmínila, není vozík jako vozík..
Ale nejde o to někam patřit, my chceme žít normálně, jak jen to půjde, nechci být ta, které se Riška "stal", a Riškovi se nic nestalo, prostě je takový, jaký je - a na to je teda opravdu tolerantní, všechno akceptuje, je otevřený všem, bere lidi jako lidi.
Ale jsou prostředí, kde jen těžko můžu říct "máme se dobře", Angrešte, je to odporně neuvěřitelné, ale my máme trpět, trápit se..
Nevím, KDO to říká, ale taková je nálada, atmosféra, podívej se třeba na potíže kolem snad každé výstavby nějakého chráněného domova.
Být sám za sebe není snadné, svět je plný předsudků (a odsudků). Kolikrát i tady se probírá, jak některou diskutérku někdo trápí a rady jsou vždy stejné - vymezit se, odstřihnout, najít sama sebe a žít si svoje, a to bez hendikepu. My si žijem to naše a to vymezení a odstřižení probíhá z druhé strany směrem k nám, častokrát jsem tu psala o té izolaci. To není sebelítost, to je fakt. (i přesto se máme dobře :) vážně)
Dneska abys altruisty pohledala. Co znám lidi, kteří se realizují v péči, k tomu většinou přivedla vlastní zkušenost, vesměs v rodině (dítě, babička, partner), takže je to takový kruh - život s postiženým, práce s postiženými. Jistě ne vždy to platí, ale často ano.
Odpovědět