Re: Dědické řízení

No, ono tam asi moc nebude, to už tak bývá...

Znám z praxe případy, kdy vlastní dítě (většinou z prvního manželství či vztahu) se z rodičem nestýká (nesoudím, proč - čí je vina...), tak ten rodič, který majetek má, většinou udělá opatření ještě za života (hodnotný majetek popřepisuje...).

Pokud majetek stejně nemá, nebo nijak velký, tak opatření nedělá, pak je to pár korun (s příp. rizikem dluhů) a to by mi za to určitě nestálo.

Můj muž se tak "vzdal" dědictví po svém otci, i když tam byl součástí byt (s hypotékou) v SJM s druhou ženou, bo by to stejně bylo hodnotově asi nic moc + handrkovat se s novou manželkou a nevlastními sourozenci... schválila jsem mu to - neviděli se roky, na pohřeb teda šel... On teda, kdyby chtěl, tak by ho ta nová rodina asi musela částečně z toho bytu vyplatit, protože co s nějakou 1/6 bytu a 1/6 hypotéky, že... Ale prostě to nestálo vůbec za tu námahu.

Další známí, které osobně znám a měli to podobně (oba bez kontaktu s rodičem od mala - v jednom případě i bez alimentů, ve druhém alimenty směšné - samozřejmě dokud byli děti), tak ani nic nedědili, tam nezbylo v dědictví nic, o co by se mohli vůbec s novýma rodinama dělit... (ani je to nepřekvapilo).

Myslím, že případů, kdy zemře movitý člověk a "zapomenuté" děti jsou šťastné, že zdědí aspoň pár set tisíc, opravdu moc nebude...