Re: Jak zvládáte své staré rodiče?

To je teda pěkně blbý čtení. Taky nic lepšího nemám. Nezvládám. Dneska mám depku jako kráva, že jsem neschopná najít servis, kde mi opraví pitomé světlo, banální věc, nejde, že mě (i mamku) otec furt poučuje a ponižuje a že mamka každou pomoc odmítá. Čím víc něco nabízím, tím víc se přimyká k němu a on nám to oběma dává sežrat. Byl takový vždycky, s věkem násobně horší a k tomu to stáří, teda nevím, teď mu bude 70, to asi ještě není to "stáří", je furt soběstačný, orientovaný, s přehledem, ale nevidí, že v deseti minutách mi už potřetí dává přednášku o respirátorech, co si kde načetl, stejná slova, fráze, celé znova, totéž jakékoliv jiné téma, dnes výživné "co ti lidi furt nakupujou".

Sestra nic, ta je "cizí", schovaná ve své rodině, bez zájmu, iniciativy. Jednou za měsíc přijede na kávičku, spapá bábovku, půl hodinky povídá o práci a děckách a pak si zas fičí po svojemu.

Mě docela děsí, jak jde dolů mamka, s covidem hodně psychicky a teď dost zhoršení cukrovky, cholesterolu, hybnosti nohou, na několika posledních výletech nám spadla, prý špatně šlápla, před třemi týdny spadla ve vaně, má zlomenou pažní kost.. ani nemůžu psát dál..