Re: Stydím se za svého syna
U nás se ani nemuselo počítat, bylo nás tam strašně málo.
Brigády jsem měl pořád, neměla jsem vůbec žádnej příjem, od rodičů ani korunu. Ale možnosti jsem měla,dělala jsem všechno možný, třeba i na diskotéce, do 4 do rána. a ráno hned do školy, o víkendech jsem tlumočila, překládala.
Zkoušky jsem nijak zvášť neprožívala.
Ale bylo tam dost lidí, kteří to sice dotáhli až ke státnicím,ale pak na ně nepřišli. Vůbec, nikdy, neměli pak ani bakaláře ani magistra, nic. Nervy.
Odpovědět