Re: Stydím se za svého syna

U nás ty povinné přednášky byly novinka, začaly snad právě s námi , když jsme byli v prvaku, takže se to sledovalo opravdu přísně. Já jsem někdy chodila až na druhou hodinu, protože jsem už tehdy měla problém s ranním vstáváním a zapsala se až pak, ale jen výjimečně. A lidi, kteří to studium brali vážně, fakt chodili. Hlavně kluci měli strach kvůli vojně. Holky to některé vzdaly, hlavně ty, co měly vážnou známost, tak se radši než snášet tuhle buzeraci, vdaly. Pak teda byly problémy i s povinným tělocvikem. Jeden semestr byl v pátek a pak už byli volno a lidí, co bydleli na koleji chtěli jet už ve čtvrtek večer domů, tak na tělocvik nechodili a pak jim nechtěli dat zápočet. Museli si to pak nějak složitě nahrazovat, nikdo nechtěl být vyhozen ze studia kvůli blbemu tělocviku. A tehdy to nebylo tak, že by se dalo lehce přihlásit na jinou VŠ. Jak někoho vyrazili, měl dveře k jakémukoli studiu na VŠ už navždy zavřené.