Re: Puberťák, který rezignoval na studium

No podobné, ale rezignovat úplně nemohla, protože ještě základní školou povinná. Vždy bývala svá, hloubavá, přemýšlivá, do kolektivu moc nezapadala. Pak nová škola, šikana od spolužaček, nezvládala učební tempo a jiný systém výuky v matematice. Technické předměty byl vůbec ořech. Přišla puberta, období temna (včetně vizáže), temné myšlenky, sebepoškozovaní, nekontrovatelné výbuchy vzteku, agresivní výpady vůči sestře a pak zkoušela i vůči mě. Vyhrožování útěky a sebelikvidací. Mám za sebou příšerný rok. Šikanu sice už řešila dříve se školním etopedem, pomohlo to, ale po kovidu se nevesele vůči ní zase rozbujela. Konec loňského školního roku přišlo doslova peklo. Sice už měla za sebou dvě sezení s psycholožkou z SVP (středisko výchovné péče), ale provedla takový exces, že jsem ji nechala odvezt RZ na dětskou psychiatrii. Protože už jsem měla strach o život její i její sestry. Tam se trochu dala dohromady, minimálně aspoň měla jiný náhled. Ale dokonalé to nebylo. Když to po prázdninách začalo znovu eskalovat, sama přišla s tím, že jí není úplně dobře, že se jí nedaří zvládat svoje emoce a sama přišla s tím, že to chce řešit, a to i psychiatrem a eventuálně i s medikací. Čekal ji i nástup do SVP, což sama říkala, že si tam odpočine od školních problémů i od sestry. I já se vlastně těšila, že si odpočinu, ona bude pod dohledem a já nebudu muset být neustále ve střehu. To bylo pro mě nejhorší, kdy jsem si nemohla doma odpočinout. To vyčerpaní bylo fakt děsné. Jenže její otec byl najednou proti, že nic takového dcera nepotřebuje, ani pobyt, ani léky, ani terapie. Že to je jen tím, že se o ni špatně starám a že si ji vezme do péče. Pak ji po víkendu u něj už domů nedovezl, že zůstává u nich a vlastně ji ke mně domů pouštět nebude, že ji nezvládám a mám na ni špatný vliv. Neměla jsem už ani sílu se nějak bránit, jen jsme si po večerech s dcerkou aspoň psaly a povedlo se mi vydupat aspoň jedno společné adventní odpoledne. No, do tří neděl byla přivezena zpět domů, že ji tam žena jejího táty nechce. A to tam dcerka prý žádné výbuchy nepředvedla, ale prý se chytly, že neuhlídala mladší sourozence. Od té doby se hodně zklidnila, doma vycházíme. K psycholožce stále dochází, pracuje s ní i etoped, děvčata, co ji šikanovaly, mají dost starostí s přijímačkámi. Na přijímačky jsem taky zvědavá, snad se dostane, dala si dost poptávané školy, mimo jiné i IT na průmyslovce, což mě překvapilo. Hodně se mi teď ulevilo, ale celý ten loňský rok jsem bohužel odnesla na zdraví. Uff, jsem se vypovídala, asi jsem to potřebovala.