Re: Zažili jste fyzické násilí ve škole, školce nebo jesličkách?

já trpěla ve školce, protože jsem se tam bála, za trest jsem musela sedět sama v šatně, což můj strach násobilo, ale já to neuměla vyjádřit (tmavá místnost, okna jen vysoko u stropu, kolem domu hodně stromů, pořád šustily větve, asi i trochu táhlo těmi okny, takže divný hukot, pamatuju si dodnes ty pocity osamělosti a zoufalství, přitom ve třídě jsem neřvala, jen jsem seděla sama v rohu a tiše plakala, ale prostě to narušovalo kolektiv)
zoufale nerada jsem tam chodila, ale krom nepochopení jsem nic zlého od učitelek nezažila... v první třídě pak mě deptala učitelka, ale to zase bylo o srovnávání s úžasnou a chytrou sestrou, pečlivou a úpravnou... učitelka prostě byla už dost stará, neměla nervy na malé děti a já ji prostě rozčilovala
ovšem ve vedlejší třídě byla učitelka a ta byla ZLÁ... hrozně moc... bila děti na chodbách (povinné přestávkové korzo), bezdůvodně občas práskla rukou do davu a kdo to slízl, ten to slízl... a vyloženě nesnášela mého spolužáka, byl malinký, kulatý, žil sám s maminkou a ona mu do školy dávala na svačinu polévku ve sklenici, kterou pak z té sklenice o přestávce pil a ta učitelka na to byla přímo vysazená a pokaždé, když ho přistihla, tak ho uhodila a ne zrovna málo... strašně jsem ji za to nenáviděla a sebe taky, protože jsem neměla odvahu na ni "žalovat" někomu jinému - já teda nevěděla komu, moje učitelka mě neměla ráda a ředitele jsem se bála (on byl prototyp ŠERIFA )
pak na druhém stupni jsme měli učitele magora, co po nás házel věcmi, kluky bil po hlavě učebnicemi, holky teda ne, ale zase vždycky říkal, že holky mu za tu ránu nestojí - vlastně nevím, co bylo horší... o tohohle malinkého spolužáka přerazil učebnici ruštiny - oboje desky praskly v půli... celou školní docházku jsem měla s tímhle spolužákem osobní problém - na jednu stranu mi ho bylo hrozně líto, protože se často stával obětí, jenže zároveň i mne samotnou tak nějak iritoval tou svou kulatou tvářičkou a neustálým nablblým úsměvem (kluci mu říkali "měsíček na hnoji" - a bylo to prostě trefné ), zmítala jsem se mezi potřebou ho hájit a touhou ho trochu šikanovat (neudělala jsem ani jedno z toho, párkrát jsem se ho zastala před spolužáky nebo ho "pomstila" nějakými průpovídkami a tvářila se, že to jen proto, že můj soused v lavici je jeho kamarád - na nic víc jsem neměla...