Re: Četba pro deváťačku

Kat, jo, my jsme s manželem četli jako děti, i jako dospělí docela hodně, já čtu průběžně pořád, odmalička jsem se synem chodila do knihovny, nebo jsme chodili vybírat nové knížky do knihkupectví...dost dlouho to vypadalo, že má knížky rád, čtení od nás vydržel vždycky poslouchat dlouho a pamatoval si...ovšem jeho nadšení pro knížky skončilo někdy v době, kdy se naučil sám číst...ještě to chvíli vydrželo, protože dost dlouho jsme pořád večer četli společně, ale potom už nic...ze začátku ve škole čtenářský deník měli, tak to vždycky z donucení něco málo přečetl, ale teď už vůbec. A může mu člověk podstrkovat krásné knížky o železnici a o věcech, co ho zajímají, stejně si to radši přečte na netu. Je fakt, že mám pocit, že ho prostě nebaví, že v těch knížkách je vždycky jenom něco, v každé kousek a ne vždycky to, co ho zrovna zajímá. Takže na tom netu si toho najde daleko víc, přesněji a rychleji...