Re: Jak se ovládat?

Rozumím ti na 120%, protože u nás je to velmi a velmi podobné a to už je dceři přes 20. V tom věku, co ji máš ty jsem snad jediné východisko viděla v alkoholismu nebo vraždě...
Ten kartáč na vlasy byl taky okopírovaný od nás, mám svůj daný v šuplíku a místa střídám, protože má 2 svoje, ale když je nemůže najít, tak neváhá odjet někam s mým a pak ho ztratit a do očí mi tvrdit, že ani neví, že si češu vlasy... A to je pořád. Náš vztah je velmi náročný. Chce být opečovávaným děŤátkem nezatěžovaným matčinými výlevy, mít navařený oběd, vyprané prádlo, plno peněz, půjčené auto i s benzínem a žít svůj skvělý život. Prostě potřebuje žít sama ve svém se svou zodpovědností. Pomohlo, když ji v prvním semestru. kdy ve zkouškovém na mě neustále něčím chladila a já jsem se nedala, takže atmosféra byla doma hrozná, výbušná a dala by se krájet a muž jí řekl, že cítí, že jsem před rozhodnutím odejít od rodiny, ale on chce, aby dcera odešla na kolej jezdila domů na víkend po 2 týdnech, pokud nezmění chování.
Je velmi chytrá, schopná, nadaná, spolehlivá, milá a ochotná, ve škole úspěšná, na brigády chodí od 15, plánuje dovolené sobě a kamarádkám bez cestovky po Evropě atd atd, ale od mala je takto jen směrem k ostatním. Ne mě zbývá jen to nejhorší z její povahy až na vyjímečné světlé chvilky, které nastaly asi po 19 roce ...