Re: Žena ženě trochu moc vlkem

Čumčo, je to skutečně mnou. Celý život jsem musela lidem kolem sebe dokazovat, že jsem dobrý člověk. Proto si na své pověsti hodně zakládám. Vím, že je nepřirozené, jak moc kontroluji vše, co dělám. Nikdy nechci udělat chybu. Proto se celoživotně vzdělávám a posouvám pořád dál své hranice. Máma mě celý život odmítala a já se celý život extrémně snažila, aby viděla, že jsem hodná. Možná by mě pak mohla mít i ráda. Proto už skoro 30 let pracuji jako dobrovolník. Proto se snažím všechno měnit k lepšímu, pomáhat, všude se angažovat apod. Prvotní byla snaha, aby mě moje vlastní máma přijala. Začalo mě to ale bavit. Cítím se tak dobře. Tohle jsem prostě já. Jsem jiná, než jsou běžně ostatní, mám netypický životní styl, ale nikdy bych neudělala něco, o čem bych věděla, že to není správné. Zakládám si na tom, že je opravdu minimum věcí, které by mi mohl někdo vytknout, jako můj špatný úmysl (a to ještě nedopatřením). Když se pak do mě někdo pustí, tak nejsem rozčílená nebo naštvaná. Mrzí mě to, protože vím, jak se celý život extrémně snažím, být dobrá. Vyčítám si to. Pokouší se o mě špatné svědomí, že možná pořád nedělám dost. Jasně, teď mi zase někdo doporučí odbornou terapii.
Mám tři pravidla. Upřímnost, takt a pravda. Když je lidé používají, dokážu se srovnat skoro s čímkoliv. Neumím však přistoupit na to, když mě někdo obviňuje nebo zpochybňuje to co dělám, jen protože tomu sám nerozumí nebo si neumí představit, že by to šlo.
Já se nikdy nespokojím s tím, že něco nejde. Musím to vždy sama zkusit. Buď získám zkušenost nebo to překvapivě jde a ostatní se mýlí. Nebudu sedět a brečet, že je to náročné nebo nemožné.
Kdysi jsem si vymyslela vlastní citát. Problémy neexistují, jsou to jen výzvy. Protože pokud je něco výzva, už to není problém. Výzva přímo vybízí ke svému zdolání a to je už dobrodružství.