Re: Jak vás poznamenali hádající se rodiče, kteří se nikdy nerozvedli?

Mě naučil nehádat se můj muž. S bývalým jsme se normálně hádali...

Čím to je?

Určitě jeho ochotou vyhovět, pokud to jde a není to v rozporu s jeho pevnými postoji.
Já jsem to převzala, takže to tak mám i vůči dítěti a dalším lidem. Já jsem teda pořád ta hádavější, takže na dítě jsem zvýšila hlas mnohokrát (hlavně kvůli "nechci se učit"). Ale vůči muži to nefunguje.

VLastně se to dá shrnout do těchto bodů:

- v důležitých životních věcech je muž velmi spolehlivý a zodpovědný (odpadají tak hádky kvůli věcem typu - nevyzvedl jsi, přijel jsi pozdě, nemáme peníze..., natož pak nějaký zásadnější problémy -alkohol, nevěra a tak) - já se snažím o totéž (jsem v tom určitě horší)
- pokud je mu to jedno, rád vyhoví mému přání (nebo dětí) - odpadají tak hádky o to, kam na výlet, jestli něco koupit, jestli vymalovat a tak
- pokud má na věc pevný názor, obvykle ho nepřesvědčím, ani diskusí, natož pak hádáním nebo jinými věcmi (trucem, pláčem, vydíráním) - to jsem se velmi rychle naučila na začátku vztahu, když není ochoten říct ANO, tak to z něj nevytluču nijak... Dnes samozřejmě tyhle jeho stopky už velmi dobře znám, takže se o to ani nepokouším - odpadají tak zbytečné hádky potisící o tomtéž
- máme dobře rozdělené své "rozhodovací" působnosti (třeba jeho syn je jeho kompetence, můj dům moje atd.), netřeba se tedy pak hádat o to, jestli jeho syn může jet někam... nebo jestli si "smím" na domě pořídit novou terasu...
- a hlavně si myslím, že oba chápeme, jaký je ten druhý z nás, že se známe a že už dopředu víme, jestli "to projde" nebo "neprojde" a pak se k tomu stavíme tak, že se případně chováme opatrně (víš, já vím, že tobě se tam nechce jet, ale když.... nebo co kdyby ... a předem počítáme i s tím, že ten druhý fakt bude na svém ne trvat). Těch pár principiálních NE, prostě k tomu druhému patří, i můj/jeho respekt k tomu. V ostatních - pokud vidíme, že pro toho druhého je to důležité (a mě se sice nechce, nebo bych to chtěla jinak, ale není to pro mě tolik důležité), tak ráda ustoupím (on ustoupí).