Re: Komunikace a povídání s puberťáky

Zasjaj, moje dcera chodila do školního pěveckého sboru, ačkoliv taky zpívá falešně. Ale hrozně o to stála a paní učitelce ji bylo líto, tak ji nechala s nimi nacvičovat a chodila s nimi i na vystoupení, když to nebylo příliš důležité, třeba do domova důchodců nebo do mateřské školy. Byla s nimi i na soustředění. Jedině, když šlo o účast v soutěži, tak tam vystupovat nesměla. Byla jsem paní učitelce moc vděčná za tento přístup, já ze své první třídy si pamatuju, jak mi to bylo líto, když mi řekli, že s dětmi nesmím zpívat, protože jim to kazím. Do té doby jsem netušila, že zpívám falešně, vždycky jsem zpívala moc ráda a znala jsem spousty písniček. Do školky jsem nechodila a babička a naši mě za zpěv moc chválili, takže jsem to obrečela. A už navždy jsem se bála zpívat, vždy jsem jenom otvírala naprázdno pusu.