no já šla do prahy na sš v čerstvých 14, sice na intr, ale s velmi volným režimem - ovšem jako hodná holka jsem ho využívala hlavně na návštěvy kina, divadla nebo courání po praze... nikdy jsme nijak extra nevyváděly, prostě hodné holky knihovnice

naopak jsem vyváděla doma, o víkendech - diskotéky, alkohol, kluci... to teda až kolem těch 15

no a po návratu domů ze sš jsem ve vyvádění pokračovala - byla to taková sebedestruktivní jízda... no a paradoxně, když jsem pak po dvou letech zase z domova vypadla do prahy, začala žít sama na ubytovně, všechno se zklidnilo, já neměla potřebu utíkat sama před sebou a žila velmi poklidný život (v té době už bývalé) knihovnice

kino, divadlo, večery s knížkama nebo rádiem, procházky městem... byla to ta nejpoklidnější etapa mého života vůbec... a jo, vzpomínám na to dost ráda

kdybych tenkrát od rodičů neodešla, asi bych nakonec skončila fakt špatně...
takový paradox osamostatňování

na druhou stranu nejstarší dcera pořád bydlí s námi, ačkoliv už skoro víc času tráví s přítelem, ovšem pro změnu zase u jeho rodičů - oni mají ten velký dům, kde se ani nemusí potkat, pokud nechtějí

sami se začali po něčem vlastním poohlížet, ale nijak nespěchají, dcera ještě nedostudovala, i když už pracuje na plno, šetří... oba jsou takové klidné povahy
