Re: Výdaje na sebe

To je zajímavé téma a hned se na něm ukazuje odlišnost vnímání.
Některé uvedené výdaje totiž vůbec neberu jako výdaje "na sebe". Například kadeřníka beru jako běžný rodinný výdaj, chodí přece k němu všichni členové rodiny. Manžela jsem naučila dokonce na barbera neb potřebuje i péči okolo (uši, obočí...) a samodomo není pro mě, stejně tak ke kadeřnici chodí dcery. Ta starší už to má drahé, tak je to občas dárek, třeba pod stromečkem měla poukaz. Chápala bych to jen tam, kde je manžel plešatý/bere se sám strojkem a děti mimina, která stříhá maminka, která sama ovšem chodí co dva měsíce do pražského salonu na barvu a stojí to 4 tisíce. Jinak to prostě patří k výdajům.
Kosmetiku také používáme nějakou všichni, dcery za ni utratí hodně, ale také to mají občas jako dárky atd., neutrácím tisíce za krémy nebo líčení. Většinově je to tak, že se to vyrovná, já si koupím kosmetiku na obličej, manžel zase strojek na holení za 6 tisíc. Nevidím v tom výdaj "na sebe". Parfémy a jiné dražší věci nebo něco speciálního se u nás řeší dárkem většinou.

Do výdajů za sebe bych tedy řadila záležitosti, které si tedy dopřávám jen já a nikdo jiný z rodiny. Tam by tedy patřila asi ta kosmetika v salonu nebo manikúra. Ale opět jsem v módu vnímání, že to patří k údržbě ženy, která nějak chce/musí vypadat. Pedikúru mám ve stejné kategorii a kdyby manžel nebyl extrémně lechtivý, nutila bych ho k pravidelné návštěvě.
Výdaje za cvičení také máme všichni, celá rodina máme multisportku.

Kafíčka, restaurace a jiné požitky s někým jiným než s rodinou naopak vnímáme oba jako velmi levné a výhodné - když jdu sama účet mě vždy velmi mile překvapí oproti částce, kterou platíme, když jdeme všichni. Nikdy by mě na kafču s kamarádkou nenapadlo přemýšlet, zda si můžu dát i dort, protože už by to bylo za hodně peněz pro mě. Ale nechodím pravda každý týden.
Pravdou je, že jsem s nikým cizím nikdy nebyla na něčem hodně drahém - třeba koncert za x tisíc Kč nebo dovolená v zahraničí.

Oblečení stejně tak, potřebujeme a kupujeme si všichni. Dražší kousek zvažujeme a řeší se, zda je to nutnost, vyplatí se, unosím, nebo je to rozmar. Nikdo z rodiny není typ "mám kabelku č. 102" nebo chci Armaniho za 8 tis.. Já mám třeba hodně lodiček, ale jejich cena dohromady vydá za max. troje sportovní manžela. Není tam výkyv na jednu nebo druhou stranu.