Re: Perimenopauza x PMS
Rose

Jinak tedy, jestli mohu radit, nic moc neočekávej, nedoufej, spíš se smiřuj. Bývá to běh na dlouhou trať a je to zrádný. Něco přejde, chvíli je klid ale něco jiného se zase objeví. Takže.. když to vyjde, a něco ti zabere. Parada, budeš mile překvapena!

Ale to neustálé hledání a čekání je samo o sobě vysilující. Čím dřív se člověk s něčím smíří a naučí se s tím žít , tím je mu líp.
Ale to je moje zkušenost. Začalo mi to v 49 úmornými nočními bolestmi kyčlí, ty trvaly možná 2 roky, ale ustupovaly a pak se opět objevily , pak přišly návaly horka, pocení, nespavost. A tohle, kromě kyčlí, trvá v různé míře doteď. Pres 6 let. Ale hormony jsem nechtěla, nedělaly mi dobře na žíly a na psychiku. A tu mam celou dobu v pohode. Jsem asi nejvyrovnanější, nejspokojenější a neklidnější v životě. Kdyby mi lítala psychika, možná bych do nějaké substituce šla.
Taky mi dělá dobre otužování. Mam výhodu, ze mohu doma vlézt do jezírka. Dělám si rano kafe a cekam .. cekam na nával

, kdyz přijde, jdu, shodím župan a jdu do vody.
Odpovědět