. Já to beru tak, že jak ten spisovatel, tak ten herec, ale i ten politik nebo jiný veřejně činný člověk vlastně vede dialog s divákem, čtenářem, občanem. A já prostě jen reaguju a ozvu se, resp. napíšu. Napíšu v okamžiku, kdy se mě něco opravdu velmi dotklo. Nemyslím to, že jsem ublížená, ale že to se mnou nějak pohnulo, něco jsem u toho prožila. Kvůli tomu si myslím, že to třeba ti herci dělají, aby divák měl zážitek a třeba ho ten zážitek k něčemu přivedl i v jeho reálném životě. A u těch politiků nebo i novinářů je to stejné - obě profese vlastně chtějí nějak měnit svět, když to napíšu nadneseně, byť každý z jiné pozice. Tak já jako občan někdy dávám vědět, co si o tom myslím. Většinou dávám vědět tem, u kterých mám dojem, že to myslí poctivě a že to stojí za to. Teď jsem zrovna psala autorům jedné knížky, protože jak jsem ji četla, tak já si to tak užívala! Osobně je neznám, ale jako novináře je sleduju 35 let a o všem, o čem ta knížka je, jsem nějak věděla, protože čtu jejich periodikum. To bylo takové "pošušňáníčko" si to číst, že jsem pak napsala oběma pár řádků. A oba zareagovali, oba potěšení. Tohle mi přijde, že je prostě fajn, poslat to příjemné, co jsem u toho sama zažila, zase na oplátku zpátky a nebo dál. Jinak nemám tendenci se někam cpát a upozorňovat na sebe, ale tohle umím a neostýchám se.
Putování za loštickým tvarůžkemOlomouc
Den dětí v ZOO JihlavaJihlava
Workshop ContaKidsPraha 9
Jedna země, jeden králČeská Lípa Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.