Re: Jste spokojené se svým sociálním životem?

No, přesně.

Lidi na vesnici byty nedostávali vůbec, pěkně si za komunismu stavěli nebo rekonstruovali domy vesměs vlastními silami (protože zedníci OSVČ nebyli, ani stavební firmy, že) - tj. do práce, pak makat na stavbě - celá široká rodina... No, a my jsme rodina vesnicová a baráková, takže to bylo tak.

Pár příbuzných byt "dostalo", ale vždycky to byl byt podnikový - tj. pracovali v nějaké "firmě" a ta jim "dala" byt. Myšleno samozřejmě jen "dekrét", tj. jen nájem, tj. po revoluci si to buď stejně museli odkoupit nebo jsou v nájmu doteď nebo podnik zavřeli a oni si pak řešili bydlení nějak jinak. To byli ale příbuzní žijící v nějakém městě (třeba teta se vdala za "havíře", tak bydleli v 2+1 ještě s tchánem a (už) dítětem v podnikovém bytě těch dolů). No, to za první republiky dělal už Baťa, že...

V mém domě, kde teď bydlíme regulerně 2, nejvíc lidí žilo v r. 1981, a to celých 11...

I naší nejbližší rodině, byť jí komunisti na bydlení nic nedali, se mezi lety 1948-1989 radikálně zlepšil bytový standard - děda, když se oženil, tak přistavěl (v 50. letech), elektřina, voda... topení teda uhlím. Pak v 80.tkách se vesnice plynofikovala, tak si připojil plyn.

A to zlepšování standardu bydlení samozřejmě pokračovalo i v "nové době". Bez jakékoli diskuse, každý koho znám, bydlí líp, než v r. 1989. Akorát že teď všichni víme, že je to v důsledku naší vlastní snahy (našich peněz, naší aktivity) a rozvoje společnosti (techniky, modernizace...) a nikdo to nemaskuje za to, že "někdo někomu něco dal".

No, samozřejmě, i tehdy i dnes jsou lidé, kteří opravdu dostali - tj. dřív různí papaláši, ze známosti atd. , dneska holt třeba paní ministryně/starostka nájem velkého obecního bytu za pár šušňů... Ale většinou - tehdy i dnes, je bydlení výsledkem kombinace rodinných možností a vlastní iniciativy. Akorát dneska máme ty možnosti volby.