Ropucho, jo, dřív to bylo všelijaké - já jsem vyrůstala do svých 5 let s o rok mladším bratrem, rodiči a babičkou v činžáku na Vinohradech, ve 2 místnostech, bez koupelny, bez teplé vody, jen s umyvadlem a s klasickým velkým sporákem na uhlí. Byl to takový ten rozdělený byt, jak se to dřív dělávalo. WC bylo pro oba byty ve společné předsíni. V jedné místnosti byla kuchyň a za předělem z nábytku měli naši rozkládací pohovku a naše dvě postýlky. Ve druhém bydlela babička a byl zároveň vlastně i jako vstupní předsíň. Pak v mých 5 letech jsme se stěhovali na sídliště do družstevního 3+1. Tam jsme měli s bráchou společný pokoj. Někdy v mých asi 12 letech se naši rozhodli, že nám dopřejí soukromí, když jsme kluk a holka a udělali si miniložnici z původního jídelního koutu, který byl oddělený od kuchyně závěsem. Takže my jsme pak měli pro sebe každý cca 12 m2 a to byl luxus, dodnes si vzpomínám, jak jsem z toho byla nadšená, že mám pokojíček jenom sama pro sebe. Mamka v tom bytě žije dodnes, teď už sama a ložnici si udělala z mého původního pokojíčku...bráchův slouží pro případné přespání návštěvy. Náš syn má od narození svůj pokoj, sice jen cca 9 m2, ale vždycky se tam našlo místo na všechno, i na věčně rozložené vláčky na zemi. A do cca 11 let tam chodil snad jen spát, jinak byl radši s námi dole v obýváku. Přes den se do pokoje zavíral jenom tehdy, když mu přišel na návštěvu nějaký kamarád.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.