Re: Maminka v zaměstnání

Milá Ireno, tvůj příspěvek do diskuse je určitě aktuální, protože se stále týká a bude týkat mnoha maminek. Moje zkušenosti jsou sice staré několik let, ale nemyslím, že by se mnoho od té doby změnilo (leda k horšímu). Nastupovala jsem do zaměstnání, když bylo dcerce 4 a půl. Bylo to na podzim a ve školce mi tehdy řekli, že musím ihned přinést razítko, nebo ji vyškrtnou z evidence. Tak jsem vzala nahonem, co se dalo, jako středoškolačka s oborem zahraniční obchod jsem začala pracovat na noční směny v pekárně jako pomocná síla. Úžasná zkušenost! Vydržela jsem přesně do vánoc a hledala dál. U nás na vesnici to nebylo tak snadné, takže jsem vyzkoušela leccos. Podařilo se mi chytit až na jaře, ovšem práce byla v Praze, u zahraniční firmy, školka do čtyř. Navíc manžel na montážích, takže jsem s ním nemohla počítat. Dodnes pamatuji na tu štvanici, v pondělí jsem dělala do večera a děti hlídala kamarádka, abych ostatní dny stíhala autobus a současně plnila svůj úvazek (zkrácený neexistoval). Děti rostly a já střídala různá zaměstnání. Jakmile jsme vypadli ze školky, začala to být pohoda. Starší syn vyzvedl dcerku v družině a naučili se trávit určitý čas sami doma, takže já netrávila odpoledne ve stresu, že nestihnu skončit přesně včas. Dnes už mě děti pomalu přestávají potřebovat. Syn dojíždí do gymnázia a sotva přijede domů, sedá k počítači nebo mizí ven. Dcera je na tom obdobně, navíc má i plno mimoškolních aktivit. Když náhodou přijedu domů dřív, obvykle tam jsem stejně sama. Scházíme se až navečer. Takže to chce vytrvat a i když s postupujícím věkem ztrácejí děti na roztomilosti, zase se stávají samostatnější a rodiče se tím více osvobozují. Problém spíš dnes není v tom, jak zvládnout školku a družinu, ale jak vůbec sehnat zaměstnání. Diskriminace v tomto bodě je na vrcholu. Starat se o dítě ve věku do 7 let je cosi jako mít prašivinu. Jsem ráda, že už to mám za sebou. Nebo máte, ostatní maminy, lepší zkušenosti? Ahoj Šárka